(Bůchví..., 11.07.2008, basne)
Možná že je to zoufalství
Měsíc se ukryl do mraků
Rázem se trochu lépe spí
Už nemám pouta z korálků
Už netíží mě stříbro bdění
Jen spánek, sny a zapomnění
Temnota duši objímá
A dává usnout s podvečerem
Zoufalství v sobě každý má
Záleží jak se s ním kdo pere
Kdo nastaví mu druhou líc?
Kdo nevpustí ho, získá víc?
Zoufalství, to je co nás sžírá
Den za dnem kouše, víc a víc
Co zachrání nás? V duchy víra?
Snad prázdný pohled na měsíc?
Ženem se stále za osudem
Co tady bude, až nebudem?