(Flamy, 12.07.2008, basne)
Obraz se rozplývá,
vzpomínka marnivá
brání mi ve výhledu.
Lahvince Campari
prý jsem se oddali?
Už nechi další nápovědu.
Pak ústa na ústa
vzrušení narůstá
obraz už zdá se být jasný.
Jak dlouze pomíjí
polibky na šíji...
Bývá to vždycky tak krásný?
Dva mladí hříšníci
v náhody věřící
vznesli se na okraj nebe.
Ani se neznají,
jméno mu utají.
Neznals mě, ani já tebe.
Dotyky žhavých těl
beze slov rozuměl...
...v mrazivé večerní době.
Pod vlivem Campari
sobě se oddali -
ty mě, já zase tobě.