(enigman, 14.07.2008, basne)
Zahalený nocí
hloubím černou díru
do vesmíru
prosívám v prostoru
zkamenělou víru...
odkrývám proměnlivou půdu
z mezery prýští magie vůůdůů
prolézám skulinou v černozemi
k tomu doupěti mystérií
kde se dá namíchat duši...
dívám se do neproniknutelné tmy
proudí mnou podivné chvění
oblohou padá meteorické mžení…
mám rád ten vesmírný liják
jsem venku a přesto uvnitř
v ději
zůčastněný divák…
Našel jsem prameny
harmonicky
nepravidelné
enigmy
v rozložených intervalech času…
Tep duše je vzdálený
nicméně niterně blízko
už nejsem jen já
jsem všechno
jsem my
jsem v objetí volného pásu….