(Beepat, 14.07.2008, basne)
.
.
.
Proč jsi přišel?
Je mi s Tebou dobře.
Proč zrovna se mnou?
Dáváš mi sílu žít.
***
Ale Ty mi ji bereš, víš to?
Vím. Skončí to, až se mě vzdáš.
Jak to mám udělat?
Přestaň mě nosit v srdci.
To je směšné. Nic si nepřeju víc …
No vidíš, a přesto tu dnes spolu zase sedíme …
Ano, už tolik let
… Téměř každý den
… Je to zvláštní, když nepřijdeš …
A to je ten důvod, proč jsem tu i dnes.
Takže stačí zapomenout?
Ano! Je to tak snadné.
Ale málokdo to dokáže, jsem dobrý společník.
Jak jsi samolibý! Žiješ z lidské bolesti!
To ne. Bolest a Úzkost jsou mé sestry.
Žijeme, protože jsme součástí Vašich životů.
Není to naše volba!
O tom,
kolik času s Vámi strávíme,
rozhodujete Vy. Lidé!
A proč tu se mnou raději nesedí Radost?
Protože na ni myslíš míň než na mě …
Někdy jsem z toho sám smutný.
Mé sestry Radost a Štěstí, bývají často samy.
Rád bych jim uvolnil místo vedle Tebe …
ale Ty rozhoduješ …
Odmlčel se.
Najednou mi bylo velmi smutno.
V šeru deště se objevila další postava.
Přes slzy jsem neviděla.
Kdo je to? Ptám se.
Já jsem Smutek, bratr Strachu.
Kde jsi se tu vzal?
… Na odpověď nečekám …
Běžím pro tu největší činku,
co má brácha pod postelí …
Chci najít SÍLU :o)
Stojí tam kluk s úsměvem od ucha k uchu
Ptám se, kdo jsi?
Vesele mi odpovídá:
Já jsem přece SMÍCH :o)
.
.
.