(Cecilka, 17.07.2008, basne)
Tam, kde se dotýká voda břehu,
kde vlny zem hladí,
tam se scházejí
ve svém bláznění
dva, co znají...
Navzdory času a místu žití
vnímají city lidské
s tichým souzněním,
porozuměním
pro vše blízké...
Třeba se skutečně neuvidí,
vždyť na tom nezáleží,
chvíle vnímání,
duší zpívání,
o to běží...
Bůh udělal dobře, když stvořil přátele.
Nepřestanu mu děkovat.