(Oťas, 17.07.2008, basne)
Inspiraci dám Ti!
Jolanko,
seš můj měsíc v oblacích!
Tvé oči jsou hvězdy,
a v těch očích kouzlo máš,
které jen tak bez pozvání,
do mě tiše vklouzlo.
Máš pravdu!
že prší,
a venku se setmělo!
z okapů voda přetéká,
vlévá se do řek a potoků,
a tam si tiše zpívá.
A Tvou blůzičku?
Jolanko,
zmáčel déšt!
docela,
vše přilnulo k Tvému tělu!
a tak nějak,
to všechno začíná.
Rád si Tě osuším!
pár slůvek prohodím,
o tom jak krásné je!
modré nebe nad hlavou,
o tom jak krásné jsou!
Tvé rty!
když hvězdy padají,
a já mám jen Tebe.
Lehneme si podél řeky!
Jolanko,
na louce rozkvetlé,
a hledět budem tiše vzhůru,
držejíc se za ruce,
napíšeme spolu báseň!
a možná že i tesknou,
když v tolika očích,
slzy se dnes lesknou.