(Caracol, 23.07.2008, basne)
ač venku prší
a z dálky hromy hřmí
ač mi slzy kapou z očí
a samota mě mučí
ač jsi strašně vzdálený
a děsně tajemný
přes to
všechno
.
.
.
.
opustil mě strach
zmizel pocit samoty
rozpadl se v prach
/neboť v něj se vše obrátí/
opustila mě zlost
projasnila se tma
slz bylo vážně dost
sebrala jsem se ze dna
já jsem šťastná
znovu cítím ten pocit
/který jsem zapomněla/
ten báječný cit.....
a
za
to
vděčím
jen
Tobě
/můj kouzelníku/
Copyright © 2008,Caracol