(Helena Buchtová, 26.07.2008, basne)
Rozmazané obličeje na oknech..
Namačkané sardinky lidí
pohledy do zrcadla...
Do Ticha...
Vpřed
Prázdné oči,
co blbě civí...
Dívám se na ně, popadám dech
Nechápu je, oni se stydí
Mastné otisky, taky vzdech..
jen jakýs chrapot, až tklivý...
Zraky upřené donikam
"přemýšlím"-
chtěj si namluvit...
Lžou sami sobě,
bojí se i k Tobě
Upřímně
promluvit...
Dál jen ironicky
Čumí notoricky
před sebe...
Do Ticha
Hlas v uších
Jejich jen pomalu hučí
A pak směle a Zcela
Utichá...