(WhiteSkull, 30.07.2008, basne)
Opatrně přenáším své kroky
přes obnažené tepny stromů
na roky vyšlapané pěšince
vedoucí od života k smrti.
Dýchám.
Hluboce.
Mluvím se stíny
a slova pomalu mizí
mezi nimi.
Do blues namočená nálada podvečera
sune den
zvláštním těžkopádným krokem
k bodu zlomu.
Nadpozemsky krásná atmosféra
roztříštěná velkorysými sóly ptáků
a uhrančivou barevností
ostrého světla
ztrácí se
v červánkovém nebi.
Uvaděčka pro černá křídla noci
šeptá medovou vůní
„… pst tiše….“