(Oťas, 31.07.2008, basne)
Seš jako víla!
co sní si jen,
co z vesmíru na zem,
vklouzla sem.
Nebo Tvůj sen?
je ve mě jen,
co kráčí si cestou k lesu,
a jak krásně voní!
po mém oblíbeném květu,
jako ostružiní.
Jsem okouzlen!
Tvou krásou
a čekajíc tak dlouho
na Tvém paloučku,
svou hlavu v mech jsem položil,
a tiše usnul jsem.
A ty,
jsi sen?
je snad noc,
nebo den?
rosa snoubí se se sluncem!
a Tvé srdce,
bloudí tu celý den.
Své oči
ukrylas přede mnou,
seš víla z vesmíru!
seš moje jen,
až květy zavřou se,
zkončí i můj sen.