(Ďábel sám, 31.07.2008, basne)
Jsou dny kdy smutek přetrvává,
kdy myšlenky jsou bodavé jak hmyz,
že všechno kolem není sláva,
to všechno dávno už sám víš.
Slunce každé ráno vyjde
a večer opět zapadá,
čekáš, že zas k tobě přijde,
smutná teskná nálada.
V ranci noci s okem měsíce,
chladne bílé tělo tvé,
myšlenky plujíc jako veslice,
Tvou duši tiše rozetne.
Rozletí se na sto střepů,
pořezán až k zápěstí,
se svým srdcem myslí tepu,
v žilách pluje neštěstí.
Tiše odplouváš na druhý břeh,
marnotratný život končí,
všechno prohráls v jedné hře,
už je pozdě se teď rmoutit.