Brečím

(okapovaroura, 02.08.2008, basne)

.
Ráno opíjí mě do němoty,
tvá slova jsou
jako nenošené nové boty
co poprvé mám na nohou.

Znovu rozdírají starý puchýř
na mé smutné duši
a ty jen tak proneseš
"tobě to dnes sluší"
už prosím, nelži mi.

Jsi chameleon mnoha tváří,
když hledáš oběť
tak nevinně se tváříš,
proč tohle děláš, řekni mi?

Lžu všem a klopím hlavu,
jen ať nevidí
mou rozhozenou rovnováhu,
jdu a přes slzy vrážím do lidí.

Vymýšlím si, že po cibuli oči brečí,
chci vymazat ten špatný pocit,
když vím, že zase
ležím ti jak věrný pes u nohou...

.

www.liter.cz