(spare, 09.08.2008, basne)
Poslal jsi mi pírko…
z orlí perutě.
Leží mi v ruce tiše, nehnutě.
Díky.
Já…už zase pláču,
a závidím,
co nemám.
Vezmi mě sebou,
prosím,
zahraj si na anděla.
Odnes mě od lidí,
až pryč.
Nemám od zámku reálného klíč.
Já závrať ze života mám,
a za ty dnešní slzy
svoje oči proklínám.
Ty oči, které klamou.
podvedou i mě samou…
mlácení prázdnou slámou
kosti se v nohách lámou
v oblasti srdeční zase už mrzne…
tam, kde táti měl by sníh
Kéž bych…jen jednou,
nebyla sama ve dvou.