(slunecni.johanka, 12.08.2008, basne)
Vítr si pohrává s větvemi v korunách stromů,
měla bych jít, ale nechce se mi domů.
Sedím tu a vánek si pohrává i s mými vlásky
a moje srdce se dme a je plné lásky.
Láskou se rozpíná a jen pro něj buší
a on sotva něco z toho tuší.
Je mým sluncem na nebi plném mráčků
a hvězdou na nočním nebi z černých fráčků.
Chce se mi plakat i smát se
a pokouším se skládat básně.
Kéž mohla bych mu říct co cítím a že je pro mne vším,
místo toho k obloze hledím a jenom o něm sním.
Prý je mu se mnou také dobře a má mě rád,
chce se mnou být, ovšem jen jako kamarád.
Tohle je život a zná to jistě mnoho z vás,
ale kdo mě zkusí přesvědčit, že život má i plno krás?
Jen jeden jediný by to mohl dokázat,
pro něj jsem však jenom pouhý kamarád.