(Caracol, 19.08.2008, basne)
v tichém mlhovém oparu
zůstala jsem sama stát
nikdy nepoučená z nezdaru
as nikdy nepřestanu se bát
tak jen stojím, bezradná
kapku rosy sbírám
je tak neskutečně nádherná
v dlaních její krásu vnímám
objímám tu slzu květiny
jež se mi v dlani roztéká
jen tak plynou vteřiny
a na mé tváři slza stéká
.
.
.
.
setkaly se naše slzy
tiše stékají na zem
a já věřím, že brzy
objeví se šťastný den
/den, kdy květiny něžné
přestanou bolestí plakat/
Copyright © 2008,Caracol