(j.c., 24.08.2008, basne)
Od mládí pater po staroby trámy půd
co stupeň úder bubnu, jeden marný rok
nejistým krokem ten času valím sud,
žízniv, byť okov lásky láká na záskok
Až holub zbloudilý u mne bude hostem
já života slastem zas, možná, budu blíž
mít pevný krok, pak vzdálen nečinnostem
proletu havranů již nestát na obtíž
Snad holub, znaven, již blízko křídly mává
o lásce nese zvěst, co minula můj dvůr
Jen zpoždění má ta vytoužená zpráva
co léta čekal jsem v kraji nehostinném
bych stár a zesláblý přec vyjel na parkur
bez žáru vášně, však s nadějí a klidem