(Ališa, 31.08.2008, basne)
Měsíc je v úplňku,
duši mám v útulku,
pár blech má v kožichu,
slzu na čenichu
do tlapek rosa zebe.
Můžu se všemu smát,
můžu se smrti bát,
pak v němém úžasu
čekajíc na spásu
zůstanu stát.
Srdce mám na dlani
pokryté vráskami,
stín skrytý za skříní
skráně mi ojíní,
aby mne sťal,
čas běží dál.
Snažím se říci všem, že život je jen sen,
ani mí nejbližší ten sten však neslyší
blíží se den.