(Inge, 18.09.2008, basne)
Jak pole sbité koňským dusotem
jsem unavená svým vlastním životem.
Hladina, co se čeří,
slabá, jak ptačí peří.
Tak rozfoukej mě do všech stran,
ať zmírním bolest vnitřních ran.
Vichře, větře, vánku,
už visím na kahánku.