(Kristine Clary-Aldringen, 21.09.2008, basne)
Jako se slunce klanělo k obzoru
i ona se sklonila
nad tělem toho ubohého človíčka,
jehož nemohla zachránit.
V té zemi plné bídy a hladu
slzu uronila
Další důvod-sklopila víčka-
pro který měla by tu být.
Kolik jich ještě musí zemřít,
než si ti nahoře uvědomí,
že tu nejsou sami
-že myslet musí i na ostatní.
Kolikrát se to může zdařit,
bezmocné děti zachrání.
Nestráví ovšem život hrami
-o holý život hráti jen smí.
Za všechnu pomoc dali by jí křídla.
Jako anděl by mohla vzlétnout,
snad vzít i některého s sebou.
"Bůh jí provází."
Nemají ni pro sebe jídla.
Dávno se chtěla vyzout.
Bez sandálů nohy zebou.
Ona odchází
tam, kde pro ně může udělat víc
-vždyť zatím nemají nic.