(Iva Borecká, 21.09.2008, basne)
*
Amicus est tamquam alter ego
Přítel je jako druhé já
Strome!
Katedrálo má krásná,
vzrostlá,
ztepilá...
Kdykoli zbloudím
a padnu,
dovol mi,
prosím,
abych do tvého chrámu
tiše
a
s úctou /v srdci/
vstoupila.
*
Kolikrát už jen
za předlouhé stovky let
přišla krutá bída
a
běsnící vichřice
/až k zemi/
ohnula
tvůj
hřbet.
*
A když
zlatooranžový blesk
/jako přesná střela/
do tvého kmenu
ťal,
ty
/sic zlomený/
znovu jsi
nádhernou symfonii
/barev a vůní/
do celého světa
zazpíval.
*
Oh, strome!
Katedrálo má krásná,
vzrostlá,
ztepilá...
ŽÍT!
To je ta úžasná síla,
která
na věky věků
člověka a strom
pevným poutem
k sobě
spojila.
*
(Latinský citát)