(Verena, 22.09.2008, basne)
samota
hedvábnou dlaní
slzou po slze
vyryje vrásky
nesmíření
samota
s odstíny hořké
všech jedů světa
bizarní mosty
pro trochu tepla
stavěné léta
samota
tóny z přervaných strun
pláč polknutý v dechu
láska mrtvými prsty
hladí beze spěchu
samota
jak ledový vodopád
zamrzlý před dopadem
a neslyšné "snad"
bezpočtukrát smažem
samota
vchází při kremaci naděje
nezvaný host
co nezůstane na prahu
marné je
zas ztrácíme odvahu
samota
jak přehluboký reliéf
všech vzpomínek
jediná vše
přežije