(Ammazonic, 22.09.2008, basne)
Jsi štěstí, jež hladí mou duši,
Miluji Tě, i když nejsem s Tebou,
Celou svou duší.
Tvé oči navždy přisáté v mých snech,
Žít pro Tebe –
Žít pro jediný dech.
Tvá něha se vytratila,
Tvá láska je mi vzdálena,
Však já jsem stále nejšťastnější
V náruči Tvé schoulena.
Ty neudělal nic jsi kvůli
Té, co Tě tak milovala,
Nedokázal bojovat jsi –
A já o to tak moc stála.
Moje srdce stále buší,
Pro Tebe jen,
Pro Tebe,
Ty jsi ještě v tuto chvíli mé nebe,
Jen mé nebe.
Až ulehne poprvé vedle hlavy Tvé ta jiná,
Až Tě vezme za ruku..
Spadne ze mě všechna vina…
Budu navždy pozměněna.
V tu chvíli já pochopím, že jsem nebyla ta pravá,
Do té doby Tě prosím –
Ať čistá a šťastná je Tvá hlava.
Pamatuj, že jsem tu pro Tebe,
Ač jiní muži o mě stojí
A že jsi to stále Ty,
Kdo vyhrává v každém boji.
Nemohla jsem jinak,
Musela jsem odejít,
Miluju Tě nevýslovně,
Nešťastná už nechci být.
Chci se s Tebou vídat třeba každý den,
Žít si ovšem za sebe,
Ne jen jak Tvůj sen.
Jíst co chci,
Dělat co cítím,
A být šťastná,
Když Tě vidím.
Pokud na tuto báseň neodpovíš nic, budu vědět,
Že Tě nechat mám jít.
Nechám Tě být
A budu dál žít.