(Yenny, 27.09.2008, basne)
Přátelé? Nemám... Jenom je postrádám,
kdysi jsem je měla – přítelem mi byl každý.
Časem se stalo, že sama světem kulhám
a samota mě pomalu vraždí.
Všem lidem jsem oporou – já však vždy upadnu…
Není zde nikoho, kdo by mě zachytil,
nevím, kde ho najít - nejspíš nedohlédnu
do takových dálek - někdo mě oslepil.
Vzal si můj zrak, nevidím své přátele,
na kterých mi tak velmi záleželo.
Vzal si můj sluch, neslyším laskavosti déle,
které se skládají a mizí jako leporelo.
Nenacházím pomoci, nenacházím útěchy.
Kráčím sama, nikde nikoho nevidím.
Kde všichni jsou? Nemám ani potuchy,
snad se z toho někdy probudím.