(Antracie, 28.09.2008, basne)
Když slepota je nakažlivá.
Když nenávist je útěcha.
Když matka jed nálívá.
Když není kam spěchat.
Tak bolest je pomocník,
a slast bezmocný křik.
Tak pomsta je extází,
tam, kde neochota otázku předchází.
Až žár změní se v lítost.
Až anděl vytáhne bílí šál.
Až touha změní se v holou kost.
Až vítr zapomene, že někdy vál.
Pak i vojsko bude se bát,
pod září nebe.
Pak i můj život zůstane stát,
a řekne ,,Miluju jen tebe"