(Jin, 02.10.2008, basne)
Žena …?
téměř dítě a jizvy její duše
v dlouhé vrásce
pod ofinou
co jitřní vítr čerstvě z čela sfoukne
a tíhu noci odhalí
vyčkávají…
až se postel pozdě večer
opět zhoupne
vahou muže který zaplatil
v tu chvíli
dívčí křehkost zavře vrátka v hloubce
pak jen potichoučku
aby slyšet nebylo jí
vzdechne
nelíbej má ústa …nikdy…
prosím…
nikdy mé rty nelíbej…