(Ammazonic, 06.10.2008, basne)
……
A tak mě nech jít
Nevím, co chci
Uzamčená v království dluhů
Partnerství nebo jen vzpruhu?
S Tebou dál být...
…
Už ne.
Život pro mě skončil –
Žhavá jak drát,
Když jsi po mně skočil –
Zmatená?
V Tobě schoulená
V nitru uzavřená
Kapitální prohra
Nerozhodnost duše
Zmatek v srdci, samota
Nezávislost buše…
Proč?
A tak mě nech jít
Ať trápím dál sama sebe
Přestanu si namlouvat,
Že jsi bohém můj, mé nebe…
Proč zas,
Když jsem šťastná poblíž Tebe?
…
Tohle teď cítím, to jsou mé pocity,
Nejbližší člověk,
Má touha,
To víš, jsi Ty…
Přesto se tomu bráním –
své srdce před zradou chráním,
Nesmířená s tím, co jsem,
Jsem proměnlivým pralesem,
Jsem moře,
Jednou odliv, jednou příliv,
Jednou Tvá nenávist,
Jednou Tvá láska…
A v srdci mi další obruč praská.