(Orichi, 07.10.2008, basne)
Po lících mi kanou slzy,
možná pozdě, možná brzy.
Bojím se sám sebe, víte ?
Těžko říct zda pochopíte...
Úsměv hlupáka na tváři,
pocit klidu vmě vytváří.
Ztratil jsem se v sobě,
už nepomůžu dnešní době.
Nevím zda na své cíle,
připraven v plné síle.
Ale překráčím hranice,
schopností v psychice.
Přirovnal bych se k listu stromu, který padá, unášený větrem, prozatím nevědě kam.
Znáte? Vlny smutku hravě,
ovládají vás tam v hlavě.
Je to špatný citem žít?!!
Je to snad špatný snít?!!
Hledáním čtvrtého rozměru,
můj život ztrácí na směru.