(Efiee, 22.10.2008, basne)
Něžně mě očima špikuješ,
porozuměním a láskou.
I přesto, že už neslyšíš,
seš pro mě mou kráskou.
Občas mě vyděsí,
když Tě zradí nohy,
ale Ty to nevzdáváš,
máš pro život kladné vlohy.
Vitáš mě vždy s radostí,
navzdory svému stáří,
závidím Ti vitalitu,
jež z Tebe tak září.
Pokaždé mi dodáš sílu,
nevzdávat se v životě,
doufám, že tu budeš dlouho
a neskonáš v samotě.
Až jednou pohlédneš na mě naposled,
nebudu z toho smutná,
navždy Tě v srdci budu mít,
díky Tobě vím, jak život chutná.