(xavian, 29.10.2008, basne)
V absurditě všedních nocí
si maluji svůj sen.
Bez okolků,
beze studu.
Místo štětců touha
v barvách iluzí
mi láskyplně slouží.
Tvůj úsměv na plátno
jako pár rudých skvrn
rozsypu.
Z pohledů seskládám blankytné nebe
a místo doteku nalepím peříčko.
Trocha nesmyslů Tě nemusí děsit,
láska má tisíce podob,
tak proč ne zrovna tuhle?