(Romana Šamanka Ladyloba, 01.11.2008, basne)
jsem všechno a nic ...
jsem děvčátko
své maminky,
co ze slz
tvoříš mi čtyřlístky
i matkou všech matek, víš?
co rozfoukat by chtěla
svým dítkám
i Tobě bolístky
jsem divoška, co daří se jí
nejlíp samé v lesích
jsem vědma,
co někdy pravdou,
(i sama sebe)
ale spíš jen svým stářím
lidi děsí(m)
jsem namyšlená
i nejpokornější
služka
zvířená něhou
prý v něžné zvíře
tvá báseň je moc krásná
šeptám si ...
až k nevíře ...