(Zdenek, 02.11.2008, basne)
Ledová královna uhání nocí,
v svém žezle ukryto má zlomek moci,
svírané v levici a v pravé sáně,
ujíždí někam přes sněhové pláně.
Projíždí vánicí se zpěvem v uchu,
jíž znělka přežívá v kdejakém duchu,
s úsměvem nezlomným přející štěstí,
opak je pravdou dík mrazivé pěsti.
Zběsilý výkřik z úst obrací kartu,
a země hlásí růst s oparem na rtu,
tvář zdobí královně ledové slzy,
slibuje pocestným návrat svůj brzy.
Ledová královna uhání nocí,
v žezle jí zbylo zlomeček moci,
ujíždí někam,v mlze se ztrácí,
někdo ji miluje a jiný zvrací.