(Zdenek, 03.11.2008, basne)
Probuzen ránou kopnutou pěstí,
opilé nohy vstříc trmácí,
ve tmě,kde včera hledal jsem štěstí,
mně ve světle obličej krvácí.
Soumrakem putoval hledaje nebe,
s prosíkem usedl na Velký vůz,
v zrcadle hvězd jsem vyzkoumal sebe,
a poznal ve tváři němotu hrůz.
Třímaje opratě v pravicí svícen,
bodaje nožem dokola kol,
ke světlu zády obrácen lícem,
vyvážen váhou den rej,tma bol.
Ospalé nitro v slzavém dešti,
upilo z láhve prst promile,
budoucnost ze dna naoko věští,
nanejvýš do dáli půl míle.
Děkuji spánku procitlý pěstí,
kde kdys já opilý dlouze byl,
posílen životem nacházím štěstí,
jen obličej od bitev ještě zbyl.