(sondulacek, 04.11.2008, basne)
Měsíc kouká se do oken,
a mlčky hlídá sladký spánek,
jak lehká je pak naše mysl,
jak motýlí křídla,
jak vlahý vánek.
A počítání oveček,
když únava nám nepřichází,
jdou pěkně jedna za druhou
a pasáček je doprovází.
Ta touha,rychle usnout
a vychutnat si sen,
to všechno v noci stíháme,
pak příjde nový den.
A s ním i nová naděje,
že příjde brzy vykoupení,
a i když člověk procitne,
i přes den oddává se snění.
Je to jak kolotoč na pouti,
točí se nám z toho hlava,
stále se odpouští,
zas trochu jsem to pomotala.
Večer zas uleháš
a všechny ty hodiny,
stále ti v hlavě běží,
ovečky odešly,šli také spát,
vzpomínky vymažeš snad jen stěží.
I já se ted procházím krajinou,
kde vše je dovoleno,
zas bude na mě čekat nový den,
a doufám,že bude mi odpuštěno.