(hanele m., 07.11.2008, basne)
.
.
...a jak čas plyne
svlékají mě
pozorují
a já, naoko, slepá
se, naoko, bojím
a lekám
vnímám ty hlasy a slova
ach, ta slova...
až se červenám
a od tváří hořím
dál a dál
potřebuju spasit
ústa mě hasí
první druhá třetí... a
těch rukou, miláčku
a všechny jsou tvoje
jsou mě plné
a já jsem plná tebe
od hlavy až po paty
a nejvíc uvnitř
tlučeš v srdci
pulzuješ v klíně
lechtáš na jazyku
síla zvyku
že po dechu lapám
když o mne jiskříš
jak podkova o kámen
přepevně držím
zvoním
a z plna hrdla
piju ti vzdechy z plic
já královna z nemanic
ty rozlitá láva sopky na úbočí...
.
.