(meggen, 08.11.2008, basne)
Proč na mne padá stín,
proč se smutkem ráno probouzím,
proč nedokáži lhát,
proč se neumím krásán života smát.
Proč si kladu pořád tuto otázku,
city dávám v sázku,
mám to předem prohrané,
stojím tady na hraně.
Na hraně propasti a dívám se dolů,
chci padat k zemi...
zvednu oči, kdepak jsem?
Přece v nebi, tady ticho a klid
najdeš jen...