(zlomený a nanicovatý -__-, 11.11.2008, basne)
Tolik mi chybí naděje moje,
když ráno vstávám...
Ztracen v touze na objetí tvoje,
bez nich tu umírám...
Jak mám každý další den,
začínat s takovým pocitem?
Bolí to, pořád to tak bolí,
nevím co s tím dělat mám,
proč jen mi tolik chybí,
bez ní jsem úplně sám.
Přál bych si být silnější,
ale vůbec to nezvládám,
i když je to včerejší,
pořád v sobě lásku mám.
Tu mou,
zmatenou,
nenaplněnou,
zklamanou,
bolestnou,
zbytečnou.