(Levandule, 11.11.2008, basne)
Je víc slyšet, než vidět
Strhává nebesa
všem domovům,
ve kterých zanechá
otisky své závisti
Slzy i úsměvy dětí
kloužou po srdci
bez vzklíčení pocitu
bolesti či štěstí
Já – já – já
Jenom já
Písnička Olympiku
rezonuje hnilobné teplo
v mozkových buňkách
a ty pak předou
svou lepkavou síť
hmotařství
Co na tom,
že do propasti s sebou
strhává poslíčky lásky
Ze slov vykrajuje
uhlíky lží
Jeho sebebolest
však váží tuny
Je těžké neuvěřit…
Povrchnosti
vyměnit plenky
se stává
nadlidským úkolem
I v dětské výživě
hledá objížďky
A přitom by mohl být
tím nejvyšším králem,
protože překonat
vnitřní trápení,
pouta malosti
a vlastními dlaněmi
otevřít ve skále
pramen vcítění
je hodno nebeského království