(Manon.H, 12.11.2008, basne)
Každý si neseme svůj vlastní kříž
pod jeho tíhou stoupáme vzhůru
mě pod ním právě nohy podklesli
do kolen vtlačeny kamínky
zem vpíjí mé slzy a pot
jedna dlaň v prachu cesty
do druhé zarývají se třísky
a přesto už cítím v sobě záchvěvy nového života
ještě chvíli
jen naberu síly
vstanu
půjdu dál
musím
snad i trochu chci