(Lorraine, 12.11.2008, basne)
Za závojem lásky oči ženy
potemnělé
bolestí duše plačící
zklamané
... tohle nechtěla.
Vždyť celým srdcem milovala
lásku dávala...z lásky
na tváři úsměv jí hrál
a oči byly hvězdnou oblohou
za jasné letní noci
jak snadné...
... vždyť milovala.
Proč nehřejí už jejich pohledy
a jen kritiku znají
proč vytratil se vzájemný úsměv
rty pevné semknutí mají
proč chlad mezi ně vstoupil
snad nejsou už bez lásky
proč slova najednou váznou
v sobě jen samé otázky...
A ona by přitom opět chtěla být
tou veselou dívkou
které letmé polibky posílal
obalené zářivým úsměvem
malou princeznou
pro kterou chtěl vést boj
i s rizikem, že na jeho konci padne
křehkou vílou
které nosil luční květy
s kapkami ranní rosy
.
.
.
nebo jen obyčejnou ženou
kterou miloval
a se kterou chtěl
bok po boku
ruku v ruce
společně životem jít...