(Hmota, 18.11.2008, basne)
Oči ztěžkly pod svou vahou
padám hloub do svého nitra
za touhou a za odvahou
co možná stane se zítra
S tíhou, kterou usínal jsem
přenesla se v druhý den
cítil jsem, že budu spasen
ale zatím tápu jen
Kdesi z mlhy se slzami
přišla jsi ke mně mlčky
nikdo nebyl tam s námi
chytl jsem tě za tvé ručky
slza skanula mi na rukávu
pak objala si mě docela
nebyl jsem ten, kdo je v právu
prosil jsem pistol, ať mě oddělá
rosa trávu rozzářila
všemi barvami duhy
zpátky jsi se obrátila
splatila mi všechny dluhy
Ruku v ruce šli jsme lánem
hovoříce o hloupostech
teď procházím znovu oním ránem
a stále mrazí mě v kostech
Tyhle sny jsou krásné sic
pouze mocní moje trápení
rád bych řval si z plných plic
já nejsem ten, co je zmatený!!!