(Vlk v rouše, 21.11.2008, basne)
Při svitu svíčky,
pijeme čaj,
sladký jako med,
ostrý jako wasabi,
uprostřed japonské zahrady,
kde je ticho,
kouzlo její je cítit,
kde z fontány,
teče voda,
a ty jsi neklidná,
jak rozbouřené moře,
v bouři divoké,
neboj se,
naše milování,
bude krásné,
vedle nás zavoní,
na okamžik,
tyčinky vonné,
svlékám ti pomalu,
tvé kimono,
a nahé tělo vidím,
lehce dopadáme,
do trávy,
nad níž nám,
měsíc svítí,
jako průvodce,
po slastech,
objevování krás milování,
budu v tobě jako drak,
i klidný jak bezvětří....
Svítá,
probouzíme se,
nazí..
a tvůj věneček odplouvá,
po proudu říčky pryč,
již jsi ženou a krásnou,
a poznáš život,
plnými doušky.