(china white, 22.11.2008, basne)
Honza chodí s Eliškou,
Jarda s Janou,
Michal s Monikou,
jen já jsem tak ňák stranou.
Přemýšleje o zadaných přátelích
myju nádobí
a kolemjdoucímu bráchovi zavelím:
„Vynes koš!“
On odmítne a já se na něj rozzlobím,
ba přímo naseru…
A čím víc jak hysterka se zmítám
v plamenech agrese,
tím víc to můj bratříček vítá,
tím hlasitěji směje se
a když se pobaví až až, odkráčí k počítači
a já s rukama v příborech, jež nabíraly včera oběd
se zvolna domračím
a zasměju se sobě:
„Komu bys, Ondro, přál
tuhle bytost kvůli prdu hnedka rozhněvanou?“
S rukama ve dřezu,
v páchnoucí louži
si zdůvodňuju, proč jsem tak ňák stranou,
proč holkám do zadku nelezu,
ačkoliv po vztahu tak toužím!...