(Husso Pasannen, 23.11.2008, basne)
Jsem už jenom stínem sebe sama,
to nevidíš jak mě trápíš.
Přestožes mnou milovaná,
často slzami mě skrápíš.
Proč ho necháš mi takhle ubližovat,
a přitom se jen musím dívat,
jak ho necháš k sobě přibližovat
a nutíš mě mé city skrývat?
Myslel sem že vím jak se to zvládá
místo toho bolest se mi do srdce vkrádá.
Nejradši bych vykřičel do světa.
JSEM RVÁÁÁČ A NÉÉÉ POETA.