(efie, 27.11.2008, basne)
Strach prostupuje mým zbědovaným tělem,
má cenu ti začít zase věřit,
či mi dáš časem opět sbohem?
sílu s tebou nemá cenu měřit.
Bojím se tě, tvých slov,
jež snaží se mne opít,
zavřeš mě zpět do okov,
v slzách začínám se topit.
Je těžké být s tebou a přitom bez tebe,
proč musel jsi tak ublížit,
proč tvé srdce pro mne již netepe...
jakoby zkamenělo...
Proč vše krásné končí a v bolest se mění,
snad jediné snění zůstává věčné.
Vše v co doufala jsem si mi vzal,
ale vzpomínky mi nevezmeš nikdy...