(Martas1985, 29.11.2008, basne)
Svět topí se ve špíně,
a já ptám se sám sebe-proč?
Být já kapkou vody,
leknu se své černé barvy,
tak smutné a truchlivé.
Sluneční paprsky už nehřejí,
kdysi mě pálily,dávaly naději.
Teď však mi před očima zčernaly,
a změnily se v popel světa.
Jen smutek s černou přichází,
spojení ruku v ruce spolu,
a mě už to dochází,
to ty ruce nás tlačí dolů.
Mé srdce už z části našedlé,
ač stále pídící se po naději,
chci sundat si ty brýle černé,
a začít znovu žít.
Já topím se a sám...