(lovelienka, 02.12.2008, basne)
V tiché tmě tu sama bloudí, jen hvězdy zář jí světlem denním a svoje dlaně nastavuje stínu...
tak touží povznésti se výšše nad bolest svoji,
tak vysoko jak jasné slunko svítí, nad louku plnou rozkvetlého kvítí,
tak vysoko jak krouží ptáci..
a vzkřiknout tak, aby její hlas byl slyšet až na dno blankytného moře,
kde rozpouští se v slzách hoře, jenž tíží srdce její...
a touží snést se do náruče, kam láska chodí spát,
tam navždy usnout touží a navždy milovat...