(zlomený a nanicovatý -__-, 03.12.2008, basne)
Jenom dva kroky,
od brány stát,
potu potoky,
ze sebe dát.
Za cestu,
co pryč vede,
v ruce ruku,
s nadějí jde.
Převrácená chvíle!
Klíčem otevírá se,
nesmyslnost,
tak jak tato "báseň",
křečovitost.
Jsem sám sobě vlastní podlost,
upadám v nemilost,
proklatá je vlastnost,
osamělost.
Klíč najít,
východisko,
pryč jít,
nemám rád disko.
Počkat!
Tohle není,
o tančení.
To je fakt!
Ale přec se šílenému tanci podobá,
povaha má,
chvíli tak života plná,
pak dny umrlá, prázdná.
Otevřít ty dveře,
pryč utíkat,
ve velký míře,
sobě kat.
Sebrat klíč.