(drsnosrstej kokršpaněl, 12.12.2008, basne)
jizvy z opratí
zakopnutý tenisák
svět nás šedě ošatil
tváře slepil tvrdý lak
přidal vrásky od genů
stíny latí z pod očí
jsou to trosky našich snů
vypadaná obočí
čerti na polích
květy v špicích jazyků
to vám smíme závidět
krásná ostří manikúr
chtivé kleště pohledů
plné skřeky zvířecí
to vám smíme závidět
vládci světel odvěcí
máme v sobě žár
ale kůži šamotů
jak nefunkční kávovar
jak bratranci robotů
a my chtěli bychom dát
ale paže nesnesou
vlci chodí se nám smát
s tak bolavou noblesou
vy jste slunce nad lávou
tolik vhodní do kontur
plynné písně oslavou
i ozdoby nočních můr
vy jste polštář na hraní
všitý zajímavý vzor
úsměvy všech snídaní
tváře vil i mantikor
v půl zlomeni v grimasách
suky v rukou při gestech
to se z oken sype prach
z velkých citů v našich zdech
leží věčně za mříží
kafe i jed pod zámkem
to jsme my
ti malíři
kreslící jen
vnitřním zdem