(cevert, 30.12.2008, basne)
Zapadá slunce
tak rudé
jak mé oči.
Nad obzorem
jako nad obočím
svítá.
I hlad po žízni
krvelačné šelmy
s prvním douškem nacpaného břicha
utichá.
Z úbočí
nad obočí
svítání nás vítá.
Šimrá hlady
životem obžerství.
Jsem had!
Z kůže se svlékám
když suknička tvá
taje lávou
hladovou silou
sopky Stromboli...