(jarkaj, 26.09.2005, basne)
V krajině nevšedních dnů,
nezbývá než věřit snům,
ukrytá před zraky lidí,
nikdo ji neuvidí,
schované vzpomínky na půdě,
jakoby v matčině lůně,
pod závojem z pavučin,
zázraky neučiň,
tiše, jen tiše zpívejte,
andělé štěstí vzývejte,
sladké je naše bytí,
humorné pak je žití…